Každý začátek je těžký

Po zdolání úředního šimla, a bylo jich trochu víc, jsem tedy dřímala v ruce osvědčení, které mě pro přechodné období posunulo do ekologického zemědělství, a mohli jsme začít realizovat náš sen. A začalo se révou, která se měla vysadit před domem. Původní plán byl pár keříků (vinař by řekl hlav), ale nakonec z toho bylo dva a půl tisíce hlav, a to ve dvou odrůdách; Donauriesling a Modravina.

V této chvíli musím říct, že by se hodilo hodně děkovat, a to všem těm milým lidem, které jsem na své cestě za farmařením potkala, a ještě potkávat budu, a kteří mě poučovali a radili co a jak dělat, na co dát pozor, čemu se vyhnout, nebo co naopak neopomenout. Takže i výsadba révy probíhala pod záštitou vinařského guru a mého zlatého doc. Michlovského, a odborných zkušeností s výsadbou Viléma Krause. A ono se zadařilo a réva začala prosperovat.

Druhým snem, jak jsem psala minule, byla zahrádka s levandulí. Jak známo, levandule potřebuje slunce a ideálně vápenatou a klidně i kamenitou půdu. A pak samozřejmě odrůdu, která vydrží i v mrazu. Kamenitou půdu tedy rozhodně máme, s tím „vápnem“ to není nic moc, ale přesto jsem určila jedno pole coby „levandulový vršek“. Upřímně to nebyla moc zahrádka, jak jsem původně chtěla, ale pořádné pole o rozloze 2,5 hektaru, což znamená osmnáct a půl tisíce sazenic, které jsme museli dostat do země. Když nám na jaře 2022 přivezli mini sazeničky, které měly sotva 4 centimetry, chtělo se mi brečet. Jednak proto, že jich bylo hrozně moc!, a jednak proto, že jsem nevěřila, že se ty miniaturky ujmou. A zase musím poděkovat; tentokrát studentům nedalekého zahradnického učiliště, bez kterých by lány levandule v zemi nikdy nebyly. A světe div se, i ty mini sazeničky a se chytily a začaly prosperovat. Naši zahradníci strávili stovky hodin pletím, mulčováním, a nakonec i obsypáním vápencovým „kolárkem“ kolem každé rostliny, abychom naší levandulce udělali ty nejlepší možné podmínky. A skutečně, za rok už jsme se dívali na malé a voňavé kvítky.

Levandule láká nejen medonosný hmyz, ale i návštěvníky, a to je dobře. Jen mi bylo hodně líto, že přišli v noci, potají a s lopatkami, a několik desítek už krásně vzrostlých sazenic si odnesli…

Moje ponaučení? Být obklopeni skvělými lidmi a umět jim naslouchat je skoro úspěch se zárukou.