Jak to všechno začalo

Kdo mě zná tak ví, že jsem byla celý život kancelářská myš, která žila jsem mezi prací a domovem v centru města. O zahradě, pěstování či o přírodě jsem věděla pramálo (takže nic), a přesto jsem se rozhodla pustit se do svého životního kroku – pořídila jsem si statek. A není to statek ledasjaký, je to ekologický statek a ze mě se stává pravá farmářka.

A že to nebude jednoduché jsem tušila, ale jaká cesta vede k cíli zjišťuji každým dnem. Učím se, dělám chyby, ale také mám možnost radovat se z úspěchů. A tak mi dovolte se s vámi na tomto blogu podělit o svá zklamání i výhry a věřte, že pro začátečníka, jakým jsem já, se všechno stává pozitivní motivací. Myslím, že důležité je chtít a jít si za svým cílem, protože prohry patří k životu i k podnikání a o to sladší jsou nakonec úspěchy.

Mým snem bylo najít okouzlující místo, kde bych za domem mohla pěstovat na zahrádce levanduli a před domem měla vinnou révu. Nemylte se, ani jedno jsem neměla v úmyslu zpracovávat, prostě se mi to jen líbilo! A tak jsem po měsících hledání objevila úžasné místo, s dechberoucím výhledem a vlastně jen hodinku od Prahy.

První potíž nastala, když jsem zjistila, že statek je ohromný a hodně zchátralý. Ale není nic, co by šikovné ruce nespravily (těch rukou bylo docela dost…).

Jenže druhá potíž nebyla potíž, ale výzva, neboť ke statku náleželo 11 hektarů pastvin. Protože jsem neplánovala koně ani jiná zvířata, která by pastvu ocenila, rozhodla jsem se, že tedy na pastvinách, aspoň některých, bude levandule a réva. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá. Vyrazila jsem na příslušný úřad požádat o změnu využití pozemku, ale tam mi bylo řečeno, že změna využití pozemku z pastvin na ornou půdu, sad či vinici není možná, neboť na těchto pozemcích je jakási uzávěra změny využití. Takže pastvina musí zůstat pastvinou, ledaže… Tohle úžasné „ledaže“ mi poradila ta milá paní na úřadu – pokud bych chtěla změnit využití pozemku, musím se stát ekologickým zemědělcem. A bylo rozhodnuto – budeme ekologicky hospodařit! Přiznám se, že mi to vlastně přišlo vhod, protože jsem stejně měla v úmyslu nepoužívat chemii a držet se starých a osvědčených postupů našich předků.

A tak jsem si vyřídila nejprve živnost zemědělce a poté se nechala registrovat jako ekologická farma v přechodném období a už se mohlo začít.

Moje ponaučení? Je dobré jít za svým snem, dělá to zázraky s naší duší.